Červená je černá   

A noc je tak temná.

Mám se té tmy bát

Nebo ji milovat?

Alegorie a římské legie

Souznění promění

Jen v kupu kamení

Váza se rozbije,

úsměv zakryje,

To někdo tu vázu

oběsí na provazu

a pak se zabije,

zrovna když odbije

devátá a legie,

co ze tmy vystoupí,

do rukou uchopí

budoucnost naši,

ovesnou kaši.

Jak blázen zapěje

I naše naděje

Po led se proboří,

Vesmír si udobří,

vodníka pozvrací

a duším navrací

svobodu bez pokliček,

džbánů a hrníček,

doteď vězením,

stává se kamením,

proměněným souzněním.

Černá se zahřeje,

matně se orosí

desátá pomine,

červenou

.....